Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fejky nikdy!

26. 02. 2014 11:15:00
Plážová korza v Turecku jsou známá hustým výskytem prapodivných milionářů. Všichni ti lidé mají trička s krokodýlem, který se dívá na podivnou stranu, na nose brýle s velkým logem, které skrývají oči s propukajícím zánětem spojivek z prudkého slunce, a mondénní blýskavou peněženku, ze které na druhý pohled tak trochu lezou nitky. Kdo by se o to ale staral ve sluncem zalitém snu o dokonalém značkovém životě za pár korun? Až když tato společnost světáků vystoupí z letadla do středoevropského deště, smyje se jim pozlátko z nekvalitního potisku kožené tašky přímo na vyrudlé oblečení, a z pohádky o létajících pečených holubech sklouznou do příběhu, ve kterém se drahokamy nahrabané v kouzelné jeskyni proměnily v klubko pištících myší.

Nosit fejky nebo nefejky, to je oč tu běží! Ve svém nejoblíbenějším snu stojím v cukrárně a rozmýšlím se, které z těch úžasných dortíků nabízených ve vitríně naplní můj talíř. Na dovolené v jednom tropickém ráji se mi ten sen splnil. Procházela jsem prosluněným obchodem a přemýšlela, které z kabelek, bot nebo šatů vystavených v tom velkolepě zařízeném prostoru, si pořídím. Všechny měly logo, na omak lahodící materiál a přijatelnou cenu. V tomto bodě se můj rajský sen změnil v noční můru. Krásná domorodá prodavačka mi sice s přesvědčivou naivitou tvrdila, že každý kousek je originál, ale moje varovná kontrolka s červeným nápisem „pozor, podvod“ při tom blikala stejně výrazně, jako když mi fešák v baru říká „moje žena mi nerozumí“. Směs značek na štendru a výhodná cena na mne křičely jediné slovo – fejk!

Nositelky napodobenin známých značek jsou karikovány a třeskutě odsuzovány všemi módními bloggerkami, o časopisech pro opravdové dámy ani nemluvě. Archetypem zlotřilé fejkařky je v peroxidu vodíku vymáchaná pindulína, které se na solárkem ogrilované pacce houpá něco děsivě barevného á la Vuitton. Padělek kabelky přitom koresponduje s padělkem krásky, toho času navlečeným do bavlněných šatečků z přilehlé tržnice, z jejichž délky by pošel zimou i obyvatel rovníkové Afriky. Další klasickou nositelkou fejků bývá fiflena středního věku, jež nese známou kostkovanou legendu naditou rohlíky a jogurty koupenými v akci v bezprostředním sousedství igelitky s logem místního supermarketu. I když většina z nás zdaleka nedosahuje takové křiklavosti, morální dilema je pro všechny stejné. Nevlastním-li rodové příjmení Rotschildová včetně příslušného bankovního ústavu, milence královské krve nebo džob, který by tento nedostatek na kontě vynahradil, a mám-li přesto chuť vlastnit vysněnou věc, mohu se buď následující roky v silně zadluženém stavu živit suchými rohlíky a vůní jarních květů nebo se pokusit podvádět sebe i ostatní.

Sociální antropologové vypočítali, že Popelka, kterou vypekla donášková služba s oříšky, by ve středověku za šaty na princův ples zaplatila v přepočtu dva miliony korun. Tatáž nešťastná Popelka by v 19. století musela dát už jen půl milionu a Popelce moderní by stačila částka ještě o nulu nižší. Tady už na místo víly kmotřičky nastupuje půjčka nebo kontokorent a odlov prince je viditelný hned ve veselejších barvách. Pokud vám tedy za to ten princ nebo vaše image stojí. Co se půjčky na kabelku týče, v Rusku je to prý celkem běžná věc. Já osobně nákup nestárnoucí klasiky považuju za dobrou investici, která na rozdíl od rychlé motorky neztratí třetinu ceny už při průjezdu první zatáčkou. Chápu ale námitky vůči životu nad poměry na dluh jako zcela oprávněné a vřele doporučuju se na polohu „Popelka“ vykašlat úplně. Máte jiné možnosti. Například být svoje, což je mnohem lepší scénář než ten, že se vám při kávě s oním princem odloupne ono lichotivé logo rovnou do kafe. A že se to stane, tím si ve světě založeném na principu platných Murphyho zákonů můžete být stoprocentně jistá.

Rozdíl mezi kostkou Burberry a kostkou na kolečkové nákupní tašce mé babičky je pod rozlišovací schopnost většiny mužů, ale pro dnešní velké holky je to bohužel nutné know-how. I bez zkoušky ze zbožíznalství víme, že kromě lásky a vzduchu k dýchání není nic skoro zdarma. Dovolte mi taky zdůraznit, že i když Coco Chanel velkoryse prohlásila, že díky kopírování svých výrobků ostatními se jen ujistila o tom, jak děsně je dobrá a originální, nákup fejku její kabelky od sympatického černouška v Itálii je postihován pokutou, jejíž výše si s cenou pravé chanelky v ničem nezadá. Naštěstí máme i my Popelky mnoho možností, jak se stylem a bez podvádění z tohoto nerovného souboje vybruslit. Co se totiž objeví na molech a v buticích haute couture, bude další sezónu k dostání v oblíbených řetězcích bez toho, abych po jejich pořízení bídně pošla zimou a hladem. A nebude to fejk, jen věc, která se inspiruje aktuálními módními trendy. Pokud ji vhodně zkombinuju s kamašemi z outletu a svým smyslem pro humor, bude mít výsledek vizuální šmrnc a rozhodně nebudu za podvodnici, kterou potupně vyvedou ze značkového obchodu. Bohužel taky vím, že zpracování a materiál oné věci vydrží jen něco málo přes uplynutí záruční doby a já si budu muset brzy pořídit věc novou. To způsobuje nepříjemný jev, při kterém se mi v omezeném prostoru šatníku hromadí tuctové kabelky s utrženým zipem. Takové nadúroda věcí na dvě sezóny není ekologická ani ekonomická. Sečtu-li všechny peníze vynaložené na tuto hromadu za deset let, vyjde mi cena vysněné značkové kabelky. V případě některých mých kamarádek i krát dvě. Výsledek této kalkulace mě vážně nutí k zamyšlení nad bájnou větou, zda jsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat levné věci. Nebo nedejbože věci, které vypadají jenom jako.

A jak jsem to nakonec dopadla v onom sluncem prozářeném tropickém obchodě? Nekoupila jsem si nic. Jsem pragmatická ješita a jednoduše nenávidím, když ze mě někdo dělá pitomce. Za pár dolarů jsem si u stánku na pláži koupila zelenou šálu s autíčky a jako podporu designového undergroundu mám od jednoho mladého českého výtvarníka ulítlou kabelu ve tvaru psa. Miluju totiž věci s příběhem a za nejdůležitější považuju umění nikdy si nepořídit fejk v lásce.

Napsáno pro Cosmopolitan 02/2014

Autor: Barbora Topinková | středa 26.2.2014 11:15 | karma článku: 22.19 | přečteno: 2345x

Další články blogera

Barbora Topinková

Stop vidlákokracii!

Fenomén, kdy ve volbách vyhrávají vidlákmani typu amerického či českého prezidenta, by si zasloužil důkladnější sociologickou studii, ale jeho podstata je jasná. Za to, že se svět v koňskou řiť obrací, můžou vidláci.

11.11.2016 v 12:47 | Karma článku: 26.12 | Přečteno: 2434 | Diskuse

Barbora Topinková

Olympiáda všedního dne

Olympiáda v Riu vrcholí, pot, slzy a emoce tečou. Přihlížející dav áchá a óchá nad úspěchy sportsmanů a zapomíná přitom na to, co se děje mimo vysílací čas. Přináším tedy komentovaný záznam čtyř zápasů olympiády všedního dne:

19.8.2016 v 13:30 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 604 | Diskuse

Barbora Topinková

Krysí stezky Pražáků, které by každý vidlák měl znát (o taxících nemluvě)

Vzhledem k nestandardní situaci, jež na dobu neurčitou změnila Prahu v parkovací zónu, bych ráda mimopražským účastníkům silničního provozu prozradila pár domorodých triků, jak proplout městem, i když nevlastníte říční člun.

8.2.2016 v 11:34 | Karma článku: 36.73 | Přečteno: 6557 | Diskuse

Barbora Topinková

Pivařův průvodce galaxií

V celém našem kosmíru existuje mnoho průvodců, cestopisů, bedekrů, webů, časopisů a jiných podezřelých spisků, které mají člověka informovat o místě, do kterého hodlá cestovat. Lépe řečeno o místě, ve kterém se právě ztratil.

26.6.2015 v 14:10 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 797 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Žasnu: nařízení EU o platech politiků má smysl,

ale naše skvělá vláda ho skrečuje. O čem jiném takové nařízení může být než o výplatách našich vykutálených politiků.

22.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 542 | Diskuse

Jan Bartošek

Nepřípustná „presumpce viny“!

Trestní řád České republiky je založen na presumpci neviny. Osobě, zjednodušeně řečeno, které není prokázána vina, nemůže být vyměřen trest! Analogicky by tato zásada měla platit i pro konání jiných státních orgánů.

22.8.2017 v 10:29 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 488 | Diskuse

Helena Vlachová

Je mi líto

Je mi líto všech domů, do nichž se nastěhovali vandalové, lidé, kteří si neváží ničeho a vše jen ničí...

22.8.2017 v 6:33 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 441 | Diskuse

Milan Radek

Dozvuky 21. srpna a proč si za něj tak trochu můžeme sami, tak to neopakujme

Začalo to před WW2, Hitler už nebyl k smíchu, a my se buď rafali se sousedy o Těšínsko, co se dělo v Německu se nás netýkalo, jiní chytračili a mysleli že s Ádou jim bude lépe, po WW2 jsme nechali Marshallův plán plavat abysme

22.8.2017 v 1:17 | Karma článku: 26.27 | Přečteno: 555 | Diskuse

Renata Pospiechová

Rusi, Sověti

Bylo mi 9, když přišli. Na ranní mámino - "Vstávejte, Rusi přišli." - vyslovené přes slzy, nikdy nezapomenu. V mé duši tehdy zavládl ještě větší zmatek, než tam byl dřív.. Jací Rusi? A proč přišli?

21.8.2017 v 22:11 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 360 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4441

Geoložka, běžkyně, lezkyně a tanečnice flamenca. Principiální odpůrkyně pitomců všeho druhu a propagátorka užívání zdravého rozumu ve všech aspektech lidského života.

www.pivaruvpruvodcegalaxii.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.