JENOM je nebezpečnější než celej koronavirus!

S příchodem krásných jarních dní národu sevřenému v karanténních kleštích otrnulo. Konec karantény? Ne, to se jen někteří jedinci naučili používat slovo JENOM.     

Sociální sítě se rojí rozjuchanými selfíčky, nad silnicemi lomozí motorky, a hory a cyklostezky jsou tak plné, že udržet sociální distanc není možné bez použití skládacího metru a tyče na odlov neplavců. Udělala jsem si soukromý průzkum a všichni přistižení výletníci vysvětlují svůj pohyb těsně za hranou vládních doporučení jediným slůvkem. JENOM. Já jsem JENOM se dvěma kamarády jel na vyjížďku, dělám to pro své zdraví a mám na to tedy právo (cyklista z Prahy 6 vysvětluje selfie z Brd, na kterém se k dalším dvěma mužům tulí rouškou na roušku, ač nepatří k jeho rodině). Já jsem si JENOM jela nakoupit do drogerie a podpořit kamarádku (motorkářka z Letné na otázku, proč postuje selfie z kavárny na opačné straně Prahy). Výčtem podobných chytrých ze včerejška dále zjišťujeme, že se dva motorkáři čelně srazili u Nymburka (při vší úctě ke zbytečně zmařeným životům předpokládejme, že oba JENOM jeli nakoupit nemocné babičce a trošku při tom spěchali). Tři skialpinisté zase štrádovali exponovaným terénem v Krkonoších, až jeden svým zřícením v těžkém svahu zaměstnal na několik hodin složky IZS včetně vrtulníku (v rámci presumpce neviny ovšem předpokládejme, že JENOM během činnosti utužující jejich zdraví nesli chlapcům z Horské služby pivo z údolí, aby se jim v těchto kritických časech líp pracovalo).

Indové mlátí podobné výletníky klackem po prdeli. Já se pokusím demokraticky diskutovat.

Očůrávky systému byly vždycky cestou evoluce, o tom žádná. Být ten přičinlivej ve stádu poslušných blbců se na první pohled jeví jako rozumné řešení zajišťující přežití. Otázkou je, zda je to férový přístup k ostatním v době nouzového stavu, kdy chování jedince zasahuje do hranic svobody druhého víc než kdy dřív. Karanténa totiž není jen fašistickej výmysl chlápka s ušima jako Hurvínek, který má národ udržet v područí diktatury. Není to jen nástroj k tomu, aby na sebe občani co nejméně prskali ten divnej čínskej nesmysl. Karanténa je tlumič veřejného života, který má statisticky snížit pravděpodobnost, že budete potřebovat pomoc už tak přetížených veřejných složek. Pokud držíte basu s ostatními, sedíte doma na zadku, šijete roušky a vybíráte lowe na ochranné obleky, eliminujete tím možnost, že se na vás při nějaké nevydařené eskapádě výše zmíněné roušky, prostředky a čas IZS zase zbytečně vyplýtvají. Ovlivňujete tím nejen život záchranářů, kteří díky tomu budou mít o trochu víc času na to učit se s dětmi nebo se pomilovat se ženou. Chráníte tím i sebe samé, protože v případě oprávněného průšvihu se vám bude věnovat odpočinutější zdravotník, kterému ještě nedošly gumové rukavice. Nebo vaší matce. Vašemu dítěti.  

Vyčůránci většinou argumentují větou, že když to udělám JENOM já, ono se to nepo... Jenže teorie kolektivního bordelu říká, že úskalím každého systému je to, když jeden ochcávač spoléhá na druhého, o kterém ale netuší, že je taky ochcávač. A pokud se počet ochcávačů v systému blíží více než třiceti procentům, máme tu situaci zvanou "bordel jak v tanku". Karanténní opatření opravdu počítají s určitým počtem obyvatel, kteří jsou tak nepřizpůsobiví nebo duševně jinací, až nejsou schopni pravidla dodržet. Když se ale k tomuto předpokládatelnému procentu přidají jinak duševně způsobilí rebelové, pufrovací kapacita karantény se přešvihne a opatření se díky tomu budou muset zpřísnit. Nebo prodloužit. Protože jinak bude z karantény během několika dní pouliční cirkus plný lidí, kteří si JENOM (na pár hodin a na druhý konec republiky nejlépe) vyjeli na nákup pro nemohoucího strejdu ze třetího kolena. A stát bude muset v restrikcích pro všechny znovu přitlačit, až situace začne připomínat třídu, která kvůli dvěma uličníkům dřepí tři hodiny po škole. Za šedesát procent platu, další měsíc.

Češi moc rádi remcají nad tím, jaký je u nás bordel. Korupce, protekce, ohýbání zákonů podle toho, jak je kdo důležitý nebo kde má zrovna známý. Za tohle všechno ale nemůžou JENOM politici. Může za to slovo JENOM, které občas vysloví každý z nás. Začíná to nevinně, pokračuje hůř:

„Já si dala JENOM kousek čokolády.“ Nenapravitelná dietářka, která nepochopí, že bez dodržování pravidel těch deset kilo nikdy nesundá.

„Slyšel jsem od sousedů rány a vytí, ale tak co, vždyť to byl JENOM pes.“ Vyjádření souseda nad několikaměsíčním týráním psa, které eskalovalo ve fyzické násilí na matce vlastníka zvířete žijící ve společné domácnosti.  

„Vždyť mu dal JENOM pár facek, byl to jeho syn, tak na to má právo.“ Vyjádření babičky k domácímu násilí v jedné rodině.

„Já jsem JENOM za tu službu vzala taxu, která je tady na úřadě běžná. Kdybych to neudělala, okrádala bych svoji rodinu.“ Nejmenovaná úřednice nejmenovaného úřadu k obálce s penězi, kterou přijala, aby uspíšila úřední proces prováděný v rámci svých pracovních povinností.

„Já jsem kradl, ale JENOM trochu. Kdybych to nevzal já, JENOM by to vzal někdo jiný.“ Neznámý český zloděj odsouzený za krádež drobného majetku ležícího zdánlivě bez užitku.  

„Já jsem JENOM dělal to, co všichni ostatní.“ Cit. jednoho z dozorců v tzv. Stanfordském experimentu při odpovědi na to, proč do svých spolužáků pouštěl elektrický proud i přesto, že věděl, že je může zabít a viděl jejich bolest.

„Vždyť to byli JENOM Židi. Tehdy byla jiná doba, věřili jsme tomu učení i celonárodní politice všichni.“ Část obhajoby jednoho z dozorců koncentračního tábora Birkenau při Norimberském procesu.

Rozhodně nebudu srovnávat vraždění lidí v koncentrácích s jednou zdánlivě nevinnou vyjížďkou na jarním sluníčku. Ale nedá mi neupozornit na fakt, že slovo JENOM je jedno z nejnebezpečnějších na světě. Protože ho používáme jako zaklínadlo, kterým se snažíme bagatelizovat své slabosti a špatnosti. A protože zlo nevzniká JENOM díky velkým státnickým chybám, ale má podhoubí v malých ubohostech, které sami sobě tolerujeme a maskujeme je právě pod slovíčkem JENOM. To díky JENOM některých z nás máme problémy, nad kterými neřešitelně remcáme u piva.

Osobně JENOM lituju, že nikdo nevyfotil tu skrumáž nudistů, které včera přistihla Policie ČR při bezrouškovém slunění v písnících u Pardubic. Fotka nahých savců oděných JENOM do ústenek by určitě vyhrála zvláštní cenu Czech Press Photo. V ostatních případech si ale, prosím pěkně, dávejte na svá JENOM větší pozor.