Napsala jste to tak povedeně, že ráda smekám.. Tak veselosmutně.

..mám zahradu.....

Slzy i smích - karma

upřímnou soustrast. před dvěma lety jsme vezli našeho z Brna na Vysočinu, aby tam spočnul pod oblíbeným stromem. když nic, bylo to nesmírně výchovné. manžel váží 2x tolik, takže vím, že až se ho budu chtít opět jako již mnohokrát zbavit, rozhodně ne tak, že by to vyžadovalo vlastnoruční kopání. teď tam chodím zalévat kalinu a líčit, co zas následník provedl a jakej je to všivák šikovnej. kočky mám na zahradě v Brně. bydlet v paneláku bez výtahu a stěhovat ten smutnej balík spolu s rýčem a krumpáčem může být neobyčejná taškařice. navíc bychom to tu vůbec neměli zmiňovat, neb si koledujeme o pokutu od hygieny. jediná právně možná cesta je totiž pokud vím fakt jen ta kafilerka nebo psí hřbitov.

Ano, proto zásadně neuvádím místní podrobnosti. A ten příměr s obtížnou likvidací nechtěného těla mě taky napadnul

Upřímnou soustrast. Rozumím, už jsem jednu zvěř pohřbil. Další čubině je teď 14 a ač by jí to nikdo neřekl, psychicky se připravujeme na to, že tu s námi na furt nebude.

Nicméně já pohřeb neřešil. Prostě jsem po uspání (ano, nenechali jsme ji zemřít v bolestech na totální selhání ledvin, ale surově se rozhodli jí život o cca 2-3 týdny zkrátit) jsme ji nechali na veterině. Ani zpětně s tím nemám problém - naše "prvorozená" už nebyla, byl to jen kus masa, co pouze zvenčí připomínal našeho mazla.

 být to myš popřeju jí "Rest in cheese" ...takhle nevím.

A ještě horší je to v zimě, když mrzne.

Skvělé. Díky.

Nejlepší je zakopat věrného přítele pod švestku. Co bych dál vykládal, tady jsou diskutéři vnímaví.