Umění zevlovat

Cestovatele lze od turisty rozeznáte snadno. Turista je ověšen vyrudlou ledvinkou, dvěma batohy, foťákem, kamerou, ukřičenou Maruš a výrazem uhnaného mončičáka, jež v upocené pracce křečovitě svírá mapku hustě pomalovanou body označenými „nutno vidět“. Cestovatel je ověšen čímkoliv nečekaným a ovládá umění zevlovat.

Piju Bira Morretti na Izola Favignana a piluju italskou dovednost zírat do prostoru se zdánlivě tupajícím výrazem. Je siesta, myšlenky jedou na volnoběh a štamgasti lelkují pod pergolou s očekáváním příchodu polonahých německých turistek z trajektu ve 13:30. Náměstí Piazza Europa má tvar trojúhelníku a je dle zavedené konvence zdobeno sochou velikána a dvěma psy spícími přímo uprostřed vozovky. Právě jej napříč přešla slečna se štěnětem peroucím se s vlastním vodítkem, aby si ve stoje snědla pistáciovou cassatu v cukrárně naproti. Hospodský Pepé, navlečený do fotbalového dresu AC Milan, řeší se štamgasty skladbu dnešní večeře, jež se s pohledem na vzdalující se majestátní záď slečny mění v komentář, že si kapitán Schettino opravdu zaslouží být sežrán krevetami v Colossseu za přítomnosti všech Italů. Vedle sedící rodinka krmí své batole pizzou, což zaujme jednoho ze zdánlivě spících psů natolik, že se okatě nezaujatým pohybem přemístí až dětskému stolku. Mládenec se s chlupatcem spravedlivě dělí o vykousané olivy a po ukončení labužnické seance se sápe matce do výstřihu. Lidstvo distingovaně odklání zrak na dobu nezbytně nutnou, kult Madonny je zde přes proklamovanou katolickou prudérnost silný. Nehledě na polonahé německé turistky, které právě prošly okolo pergoly plné námořníků slintajících do vlastního piva. Po levé straně náměstí projela Guardia di Finanza, což způsobilo, že rybáři v přístavu vytáhli na pult váhy a snížili ceny o tři euro za kus. Hospodský Pepé si se zkušeným grifem odplivne na třetí dlaždici od vchodu a pod pivo mi strčí účtenku. Znaleckým okem vybere tu nejméně oblečenou blonďatou turistku z trajektu a zve ji k sobě na espresso, to vše za trvající několikaminutové hádky se štamgasty o tom, kdo z nich je největší cornuto a slečna by se vedle něj měla bát posadit. Náměstí přeběhl výše zmíněný pes a v hubě si nese další kus vyžebrané pizzy. Turisté bývají k potulným zvířatům dojemně uznalí. Okolo pergoly projela Policia Municipale a v závěsu za ní Carabinieri. Je pátek a ke konci týdne je třeba vykázat nějakou pracovní činnost. Hospodský Pepé si zkušeně odplivne na třetí dlaždici od vchodu a hodí psovi zbytek aranciata. Účtenku vynechá, kluci z berňáku už sedí u piva na druhém konci městečka. Blonďatá německá turistka dopije espresso a za všeobecného mávání, očumování a pokřikování odchází zpátky do přístavu. Zvonice kostela Santa Maddalena vyzvání zvonkohru v celou. Trajekt s turisty odjíždí, na tomhle ostrově přece jenom žádné důležité pamětihodnosti nejsou.

Během prozevlovaného odpoledne jsem nevyběhla na nejvýznamnější bod ostrova Monte St. Catalina, protože tam v tuhle dobu žerou mouchy a místní lovci střílejí králíky i lufťáky rovným dílem. Nenavštívila jsem ani dotacemi EU nově zrekonstruovanou továrnu na tuňákové konzervy, protože je tam jedním slovem hovnoco k vidění. Nezapózovala jsem foťáku s nožkou vystrčenou luzně vpřed a připáleným bůčkem vytrčeným zeštíhlujícně stranou ve snaze současně vylepšit scenérii pláže Calla Rossa a svůj profil na Facebooku. Přesto mi umění zevlovat umožnilo prožít všechno, co mi ostrov může nabídnout. Drobné a zajímavé příjemnosti obyčejného života.